Rtuťová kapková elektroda

Pravidelným odkapáváním ze skleněné kapiláry udržuje rtuťová kapková elektroda stále čistý povrch.
Pravidelným odkapáváním ze skleněné kapiláry udržuje rtuťová kapková elektroda stále čistý povrch.
Typické polarografické křivky (závislost proudu i na napětí E vkládaném na elektrody; drobné oscilace jsou způsobeny odkapáváním rtuti): dolní křivka – základní roztok chloridu a hydroxidu amonného obsahující malá množství kadmia, zinku a manganu, horní křivka – totéž po přidání thalia.
Typické polarografické křivky (závislost proudu i na napětí E vkládaném na elektrody; drobné oscilace jsou způsobeny odkapáváním rtuti): dolní křivka – základní roztok chloridu a hydroxidu amonného obsahující malá množství kadmia, zinku a manganu, horní křivka – totéž po přidání thalia.

Při státní zkoušce na doktorát Karlovy univerzity koncem války profesor fyziky B. Kučera vyzval kandidáta Heyrovského, aby se věnoval výzkumu povrchového napětí rtuti způsobem, který Kučera sám navrhl na počátku století. Princip spočíval ve vážení kapek rtuti, vykapávajících ze skleněné kapiláry do roztoku.

Kapající rtuť, připojená na zdroj stejnosměrného napětí, při tom sloužila jako jedna elektroda, druhou elektrodou byla rtuť hromadící se na dně nádobky.

Po dlouhém, úmorném studiu zjistil Heyrovský v únoru 1922, že měří-li místo povrchového napětí elektrický proud, procházející rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť vykapává, získá důležité údaje o druhu a množství látek v roztoku obsažených. Tyto údaje mohou sloužit chemické analýze i základnímu fyzikálně-chemickému výzkumu.

NJH > O J. Heyrovském > Rtuťová kapková elektroda